Sloughi 3.část
Sluga
Moreau Sipiere International Sloughis
Rozhovor
Rozhovor Ermine Moreau-Sipiere s Roberto Forsonim, vydavatelem knihy „Baraka Book". Reprodukováno s laskavým svolení vydavatele.
KDY A JAK JSTE ZÍSKALA VAŠI PRVNÍ SLUGU?
V roce 1976, po mnoha letech chovu arabských koní ve Francii, nás navštívil gentleman ze severní Afriky se svou rodinou, dvěma arabskými klisnami a jednou slugou. Okamžitě se zamiloval do jednoho z našich hřebců - šampionů, ale řekl nám, že po několika nedávných výdajích není schopen zaplatit připouštěcí poplatek. Nabídli jsme mu splátkový plán, ale i to bylo nad jeho možnosti. Mrzelo nás to, protože opravdu chtěl připustit svou arabskou klisnu, ale majíce dosti klisen na připuštění, nechtěli jsme jít s cenou našeho hřebce dolů. Nebylo by to fér vůči chovatelům, kteří platí plnou cenu. Ale tento muž měl výborný nápad, který nebylo možno odmítnout. Jeho sluga byla v chladných Pyrenejích velmi smutná a nešťastná. Často mu utíkala z farmy a on se stále strachoval, že se ztratí. Chytře ji přivezl s sebou k nám a nabídl nám ji výměnou za připuštění. Samozřejmě jsme se do ní zamilovali a přistoupili jsme na jeho návrh. K našemu velkému překvapení si nás hned adoptovala. Říká se, že sluga vlastní vás a ne vy ji a v našem případě to bylo plně pravda. Naše sluga byla velmi milujícím tvorem, plným života a nezávislosti. Byla opravdu nádherná. Měla krásný tvar těla (ale špatné uši) a ladný pohyb a dávala nám výborná štěňata (bez jejích uší!). Byla to naše první sluga a přinutila nás brzy navštívit další chovatele tohoto plemene a nákupem vytvořit naši chovnou základnu slug. V roce 1979 jsme převezli „Jilsu" i s dalšími čtyřmi slugami a s našimi nejlepšími arabskými koni do USA.
JAK BYSTE POPSALA VÁŠ CHOVNÝ PROGRAM? PATŘÍTE TAKÉ UŽ VÍCE JAK 30 LET MEZI NEJVĚTŠÍ CHOVATELE ARABSKÝCH KONÍ. JAKÝM ZPŮSOBEM OVLIVNILY VAŠE ZKUŠENOSTI Z CHOVU KONÍ VÁŠ CHOV SLUG? CHOVÁTE TAKÉ NA IMPORTOVANÝCH KREVNÍCH LINIÍCH. CO JE PRO VÁS ROZHODUJÍCÍ PŘI VÝBĚRU NOVÉ KREVNÍ LINIE? (Vybíráte si jen „vítězné" krevní linie?j
Ne, my se nezaměřujeme na výhradně „vítězné" krevní linie a já vám povím proč. Chov koní měl na chov slug velký vliv. Na počátku chovu koní jsme samozřejmě dělali chyby (a stále ještě nějaké děláme), ale u slug jsme se jich již vyvarovali. Např. někteří koně i někteří psi mají úplně odlišné výsledky výstavní a chovné. Během našich prvních let chovu koní jsme spojili Arbora - francouzského, evropského a mezinárodního šampiona a vítěze polské derby s krásnou mladou klisnou Darduszou, mající velmi působivé výstavní výsledky a mysleli jsme si, že jsme udělali to nejlepší, co jsme mohli dle hesla: „chovej na nejlepším a nejlepší a dostaneš to nejlepší!" Výsledné hříbě to však vůbec nepotvrdilo. Byla to sice dobrá klisnička, ale bez oněch výjimečných kvalit svých rodičů a vůbec už se nehodila na výstavního koně. Byla to pro nás tvrdá a nezapomenutelná lekce. Ta výše uvedená větička neznamená spojit nejlepšího vítěze s nejlepším vítězem. Bohužel, v oblasti psů dělá příliš mnoho chovatelů takové a podobné chyby a výsledky je potom odrazují od další práce. Jak říká jeden chovatel z Nadace arabských koní: „Pamatujte si, že chov arabských koní a chov slug nepotřebuje žádná vylepšování nebo změny. Dávejte si pozor na strojené předvádění, i na to, abyste nezačali zmateně přemýšlet o typech, o změnách standardu ve výstavních kruzích či o různých fíglech a nenechte se příliš ovlivňovat názory jiných na vaše koně či slugy." Má tak pravdu! Já se při našem chovu snažím vybírat vlastnosti, které potřebujeme k doplnění těch, které už v našem genetickém fondu máme. Jako chovatel považuji za velmi nezbytnou spolupráci s jinými chovateli a ne jejich kritiku. Ta je jen mrháním času. Je velmi smutné a negativní, když vidíte v kruhu tolik hádajících se a vítěze pomlouvajících lidí. Jednou vyhrajeme a podruhé už může být výsledek úplně jiný. Neumíme-li to přijmout, tak proč tedy vystavujeme? Bohužel, nejsou výstavy vždy tím, čím by měly být - tj. „ukázkou těch nejlepších z chovné základny v nejlepší kondici a s nejlepšími průvodci za přítomnosti těch nejlepších rozhodčích"! - jak napsala Patricia Craige ve své knize „Zrozen k vítězství". Někdy se dokonce můžeme setkat se situací, která se dá nejlépe charakterizovat výrokem: ,jednooký mezi slepými králem". Může se také stát, že nesouhlasíte s rozhodnutím rozhodčího a upřednostníme pro chov jiného psa než vítěze. To se stává na výstavách arabských koní velmi často. Já se snažím vidět u svých psů jak vady, tak i jejich přednosti a to hlavně ty, které přecházejí na jejich štěňata. I když je máme rádi, nemůžeme být slepí. Neměli bychom se snažit odchovat jen momentálního vítěze (i když je dobré, když se nám to podaří), ale hlavně bychom se měli snažit přenést kvality rodičů nejen na jeden speciální vrh, ale i na další následující generace.
Tyto poznatky jsme získali po letech studia chovu, návštěv mnoha zámořských chovatelů a účasti na mnoha výstavách nejen v Evropě, ale i v zemích původu. Naše psy chováme stejně, jako chováme naše koně. Pečlivě studujeme rodokmeny; rodiny psů zkoumáme tak, že je posuzujeme ve vztahu k jejich protějškům a to z hlediska předností, chyb, temperamentu, výsledků v dostizích a štvanicích a na výstavách i dle toho, jací jsou a jak se chovají jejich příbuzní z vedlejší linie. Rádi vidíme homogenitu u potomků jejich rodičů nebo u jejich vlastních vrhů. Po všech těchto úvahách se pak můžeme rozhodnout, jestli ten či onen pes či kůň, kterého hodláme zakomponovat do naší genetické základny, bude schopen přinést ty znaky, které hledáme na zlepšení kvalit a potlačení vad našich vlastních zvířat. Tímto způsobem se rozhodujeme, zdali přivézt novou slugu či ne. Provádíme i liniový chov; novou krev nezačleňujeme příliš často, protože předvídání výsledků je mnohem obtížnější. Když provádíme nepříbuzenskou plemenitbu, tak se snažíme zavést chovné linie přísně nepříbuzné k těm našim. To nám přináší v našem chovném programu výborné výsledky. Ale musíme samozřejmě znát perfektně tyto krevní linie a to, co dělají v chovu a také, jak již bylo řečeno, je nezbytné perfektně znát svoje krevní linie i klady a zápory svých vlastních psů.
ŘEKNĚTE NÁM, PROSÍM, NĚCO O PŘÍBUZENSKÉ PLEMENITBĚ, LINIOVÉM CHOVU A NEPŘÍBUZENSKÉ PLEMENITBĚ.
Vím, že je to závažné téma. Na tuto otázku jsem již několikrát odpovídala a napsala jsem již o tom několik článků vč. jednoho v „plemenné knize". Možná bych mohla citovat několik vět z toho, co jsem již napsala a vyjádřit tak svůj názor. Totální genová základna (genetická rozmanitost) je u psů široká. Je to zřejmé, zvažujeme-li všechny chovy. Avšak individuálně byl každý chov vyprodukován na základě selektivního chovu, který omezuje chovatelskou + genovou základnu na ty genetické elementy, které produkuje jen onen chov. U jezevčíka nechceme geny pro dlouhé nohy a ani nechceme geny pro krátké nohy u greyhounda. Všichni úspěšní chovatelé používají systém liniového chovu a příbuzenské plemenitby. Musím říci, že na počátku jsme křížili úplnou sestru s úplným bratrem a moc dobře to nešlo. Vrh byl nádherný, ale 2 štěňata měla zdravotní problémy a já už to nedělám. Ale, samozřejmě, tehdy jsem byla velmi mladou chovatelkou bez zkušeností a nevěděla jsem dosti věcí o chovu a o genech mých psů. Potom jsem již liniově chovala úspěšně a bez problémů. Seriózním programem chovatele by mělo být neustálé zlepšování kvalit a charakteru chovu a to po celé generace. Nejrychlejší a nejběžnější způsob, jak získat výborné psy je pomocí pečlivé příbuzenské plemenitby a liniového chovu, zvl. u plemene bez genetických zátěží, jakým jsou slugy. Avšak při tomto systému chovu, (posuzujeme-li pouze rodokmeny, bez posouzení genů, stavby těla, zdraví a temperamentu) je jedno velké nebezpečí. Rodokmen je zárukou jen krevních linií a mnoho začátečníků zvažuje, bohužel, jen ty rodokmeny - zvláště obsahují-li vítěze! Pokrevenství nekoncentruje jen klady, ale i zápory. Jsou-li použita výborná zvířata, je tato metoda nejpůsobivějším způsobem, jak zachovat jejich kvality a ovlivnit v budoucnu i chovný program.
Pohromou ovšem může být práce se špatnou základnou. Liniový chov a příbuzenská plemenitba nejsou cestou, která by vnášela do chovu nové prvky, ale je to způsob, jak upevnit nejlepší znaky. Nepříbuzenská plemenitba je spojení pokrevně nepříbuzných, což má pro nezkušeného chovatele také svá úskalí. Může si rozmělnit svůj typ, na kterém po dlouhou dobu pracoval. Nová krev je potřeba, jestliže vybraný pes může vnést do chovného programu něco potřebného a jestliže se již několikrát liniově chovalo. Dle mého názoru mají pro nezkušeného chovatele oba způsoby svá úskalí. Má-li chovatel přístup k lepšímu psovi nebo k velmi vzácnému rodokmenu, jež ještě není v programu, může to přinést jeho chovu nové kvality a nebo upravit chyby, které nebyl sto dříve eliminovat.
Někteří lidé tvrdí, že nepříbuzenská plemenitba může vnést oživení, ale liniový chov, je-li dobře naplánován, může vykonat to samé! Pokrevenství je, samozřejmě, plné nebezpečí, ale pro pečlivého chovatele, který zná dobře kvality (stavba, vyváženost, dobrá povaha) i chyby svých psů i jejich předků, je mocným nástrojem. Po nepříbuzenské plemenitbě, když jste již získali potřebné znaky, bych doporučovala návrat k původní metodě; to vám pomůže zafixovat tyto znaky i do budoucnosti. Studujeme-li rodokmeny velkých psů a koní vidíme, že liniový chov i příbuzenská a nepříbuzenská plemenitba mají ve vybraných chovných programech své místo. A opět musím zopakovat, že je velmi důležitá spolupráce s jinými chovateli.
SLUGY, STEJNĚ JAKO VŠICHNI „SIGHTHOUNDS", JSOU VELMI CITLIVÉ. PRODÁVÁTE ŠTĚŇATA PO CELÉM SVĚTĚ. ZE ZKUŠENOSTI VÍM, ŽE VAŠE ŠTĚŇATA PŘIJÍŽDĚJÍ V DOBRÉ FYZICKÉ I PSYCHICKÉ KONDICI. JAKÉ JE VAŠE TAJEMSTVÍ?
Nemyslím si, že by to bylo nějaké tajemství, protože si myslím, že ostatní to dělají stejně. Není to nic těžkého.
Za prvé: získat fyzickou kondici je pěkně těžké: láska, cvičení, dobré jídlo, vitamíny, čas na hru s ostatními štěňaty a s naší rodinou a s přáteli (potřebují získat úplnou důvěru v lidi); včasná vakcinace a odčervení atd. Chci však poznamenat, že našim návštěvníkům nedovolujeme, aby se štěňat dotýkali před tím, než dosáhnou věku 2 měsíců, a nebo nejméně před tím, než budou poprvé očkována. Kvůli obchodu s arabskými koňmi k nám totiž přijíždí mnoho lidí z USA i ze zámoří a my nechceme, aby k našim štěňatům zavlekli nějaký virus.
Za druhé: Co se týče mentální kondice. Máme se štěňaty permanentní kontakt a seznamujeme je i s ostatními zvířaty, s kočkami, dalšími psy (máme taky beagla a jednu Brittany) a s koňmi. Pečujeme o ně pravidelně a stále (nejen mazlením a pusinkováním) a formou hry s nimi pracujeme na vodítku. Další věc, kterou děláme a o které si myslíme, že je velmi důležitá u těch štěňat, která mají před sebou dlouhou
cestu, je jejich příprava na cestování. Umístíme do prostoru, kde si nejvíce hrají, jednu nebo dvě přepravky, u kterých jsme odstranili dveře. Štěňata mohou lézt volně dovnitř i ven, prát se i hrát si v nich nebo si v nich i zdřímnout, jsou-li znavena svými štěněcími honičkami a potyčkami se svými sourozenci. Zvyknou si na tyto bedny a ty jsou pro ně něco jako útočiště či skrýš. Když pak nastane doba odvozu na letiště a zavření do přepravky, jsou štěňata vždy klidná a méně se bojí neznámých zvuků a míst. Také se snažíme vyhledat štěňatům nejvýhodnější letecké spojení, aby mohla cestovat přímo a bez překládek a neváháme jet s nimi i na některé vzdálenější letiště, i když je to pro nás několikahodinová zajížďka. Toto pravidlo dodržujeme zvláště při cestování do zámoří. Ano, práce je se štěňaty opravdu hodně. Do zámoří je neprodáváme před 4 či 5 měsícem jejich věku, ale také ne o mnoho později, protože pak by na nás byla už příliš fixována a pro nás by bylo loučení také velmi těžké. I když - je to pro nás těžké vždycky!
V ROCE 1997 VÁS NAVŠTÍVIL MAROCKÝ KRÁL A VY JSTE MĚLI MOŽNOST VIDĚT MNOHO SLUG V ZEMI PŮVODU. JAKÝ JE VÁŠ DOJEM Z MAROCKÝCH SLUG, SROVNÁTE-LI JE SE SLUGAMI ZÁPADNÍMI?
Ano, několikrát jsme, já a moje rodina byli pozváni. (Vč. narozenin Jeho Veličenstva v r.1989, kdy jsme mu jako dárek věnovali naši arabskou klisnu Georgie Girl - národní šampionku US.) V roce 1997 jsme jeli opět navštívit Jeho „Veličenstvo" Harase, u něhož je nyní několik arabských hřebců a klisen, které od nás koupil; tentokrát však tento krásný výlet obsahoval i návštěvu „Moussem" - slugovou specialitku! Slugy jsou pěstovány po celém Maroku a klub „Club Marocain du Sloughi" pomáhá chovatelům v mnoha oblastech. Často je navštěvuje, dodává jim krmivo, zdarma očkuje, prohlíží a vybírá nejlepší jedince na výstavy a přehlídky. V čase výstav nabízí klub pro zúčastněné slugy a jejich pány bezplatnou dopravu ze všech míst a také vodítka a bílé „djelhaba" (něco jako příležitostná uniforma( pro všechny psovody. Takže si nemusí dělat starosti, co si vzít na sebe. Dr. El Baroudi, president společnosti „Centrale Canine Marocaine" a „Club Marocain du Sloughi" mě ujistil, že počet slug v jeho zemi neustále narůstá (v r.1997 - 10.000) nehledě na problémy chovu slug spojené s epidemiemi, roky sucha, chudobou majitelů atd.
Během výstav jsem viděla, že mnoho Arabů dává svým psům chléb namočený v olivovém oleji... Ale nyní, hlavně ve městech, jsou již slugy živeny komerčním suchým krmivem. Bylo zajímavé pozorovat, jak s nimi bylo zacházeno během výstav;
neviděli jsme jediného Araba, který by se hádal nebo tahal či káral svého psa. Vše probíhalo velmi hladce a spořádaně a ke psům se všichni chovali velmi pěkně. Např. na výstavě „Moussem du Sloughi" v Setatu, blízko Casablancy, kde bylo přihlášeno asi 60 slug, byli všichni majitelé či chovatelé Arabi. Bylo to opravdu velmi zajímavé. Bylo udivující sledovat všechny tyto lidi s jejich drahocennými slugami jak jsou tiší, poslouchají pozorně hodnocení rozhodčích a absolutně nediskutují o výsledcích! Jejich psi byli velmi klidní, poslušní a totálně spolupracovali a důvěřovali svým pánům. Bylo tam mnoho žíhaných a černých psů (ne jako např. v Německu, kde je většina psů pískových). Z hlediska typu, stavby a pohybu jsem neviděla žádné odlišnosti od psů západních, snad jen, že většina z nich neměla tak dobré uši a ocasy. Ale neměli bychom zapomenout, že pro Araby je důležitější než ucho či ocas to, jak pes loví! Avšak standardy se píší a vedou v Maroku a odborníci učí chovatele tyto oblasti zlepšovat. A to nyní probíhá... Všechny mladé kusy již vykazovaly v těchto bodech zlepšení. Chtěla jsem si jednoho nebo dva psy přivézt do USA, ale nebyli na prodej.
VE STANDARDU PRO SLUGY JSOU BÍLÉ SKVRNY NA HRUDI POPISOVÁNY JAKO VADA. MYSLÍTE SI, ŽE SLUGY VYBRANÉ NA CHOV NESMÍ MÍT ZA ŽÁDNOU CENU BÍLE ZNAČENOU HRUĎ?
V žádné případě. Stavba těla slugy by měla být co nejblíže standardu, ale nesmíme zapomenout, že je to
lovecký pes s rychlostí a životní energií a nejen krásný „Sighthound". Srovnáváme-li slugy s ostatními plemeny, není jich příliš mnoho na světě a bylo by velmi nebezpečné chovat jen na jedincích bez bílých fleků na hrudi. Poněvadž nikdo není dokonalý, ani pes, a toto je část genetického make upu u slug, neměli bychom si s tím dělat příliš velké starosti. Bylo by směšné a velmi nebezpečné, kdybychom eliminovali z chovu výborné psy jen proto, že mají na hrudi a na ocasu bílé chlupy. Ovšem množství této bílé srsti by mělo být sníženo na minimum.
ZNÁTE U SLUG NĚJAKÉ DĚDIČNÉ PROBLÉMY?
V tomto chovu nejsou žádné dědičné problémy zadokumentovány. Je to stále velmi zdravé plemeno. Např. zde není žádná dysplasie...
ČASTO SE TAKÉ OBJEVUJÍ TVRZENÍ, ŽE SLUGY JSOU JEN KRÁTKOSRSTÉ SALUKY, A ŽE JE JEJICH PŮVOD ÚPLNĚ STEJNÝ. CO SI O TOM MYSLÍTE?
Toto kontroversní téma bylo přetřásáno před několika lety. Pak na nějakou dobu zmizelo a ted' se vrací zpět, oživováno několika lidmi, hlavně v USA a v Anglii. Sama jsem již na toto téma psala článek. Můj názor, že slugy nejsou saluky, se opírá o mnoho výzkumů a cest do zemí původu, o mnoho diskusí s chovateli arabských saluk a slug a též o četbu a studie genetických rozdílů a otisků DNA u psů COO a psů ostatních. Ale jsem již unavena četbou „odpovědi na odpověď“ někomu, kdo jen chce být jediným, kdo má pravdu. Mám obavu, že tyto dva tábory, které tento konflikt znovu rozdmychávají, budou mít velké problémy jej zastavit. Všichni chtějí mít poslední slovo... A to je zlé... Já jsem se rozhodla, že toho již bylo dost a že se již k tomu nebudu vyjadřovat. Jestliže totiž bude každý slepě lpět na svém, nemůže to přinést nic dobrého ani slugám, ani salukám. Ale snad to jednoho dne pomine. A navíc, arabské země se o tento konflikt vůbec nezajímají. To je kontinentální kontroverze. „JESTLižE" měli slugy a saluky po tisíce let stejný původ - tak co? Ted' už jsou to dlouho dvě různá plemena se dvěma různými standardy (které se občas mění a já vám ted' nemohu říci, zda k lepšímu). Standardy pro slugy jsou vedeny v Maroku a standardy pro saluky jsou vedeny v Anglii. Nechme vědce, ať studují genetické rozdíly všech „sighthounds" a ať si milovníci slug chovají slugy a milovníci saluk pěstují saluky. Obojí jsou krásná zvířata, která potřebují naši ochranu. Neměli bychom ztrácet čas bezduchými, zkostnatělými polemikami a neměli bychom jim přikládat velký význam. Mnohem důležitější je pečlivě studovat stávající standardy a chovat co nejlepší vrhy.
JAK BYSTE POPSALA „OPRAVDOVOU SLUGU?"
Aristokratická, inteligentní, hrdá, elegantní se silovým, ale graciézním pohybem. Srst je napnutá, krátká a jemná (uhlazená); hladké, dobře se rýsující svaly; zadek je kostnatý s dobře viditelnými kyčelními kostmi. Je to statný a odvážný honící pes s pečetí drsnosti. Sluga není křehkým psem, ale je to pes s přirozeným šarmem a výbornými kvalitami. Její barvy odpovídají přirozeným krycím barvám potřebným pro lov v její zemi: všechny odstíny písku v poušti a žíhání odpovídající barvám hor. Jak říkají stanovy FCI: „sluga je ,vzhledově charakterizována jako velmi osobitý pes. Má jemnou tkáň s netučným svalstvem. Hlava je dlouhá, kultivovaná, ale srovnáme-li ji s ostatními „Sighthoundy", poněkud silná. Oči jsou velké, tmavé, dobře usazené v jamkách, někdy však z důvodů drobného zašikmení víček ne zcela otevřené. Výraz je jemný, ale mírně smutný, jakoby nostalgický. Od ostatních „sighthoundů" se sluga odlišuje právě svou hlavou. V zemi původu a v Evropě je na vzhled hlavy slugy kladen stále větší důraz.
A JAK BYSTE POPSALA OPRAVDOVÝ CHARAKTER SLUGY?
Myslím si, že na toto téma mám hodně co říci. Budu se snažit vyjádřit to co nejlépe. Slugy jsou milující a velmi vnímavá zvířata, která jsou silně vázána na svou rodinu. Jejich půvab je takový zvláštní - asketický. Nálada slugy a úmysly jsou dobře čitelné z její tváře. Je zdvořilá, ale dokáže být v případě nebezpečí pěkně zuřivá. Boj nevyhledává, ale je-li napadena, pustí se do něj. Hrozí-li jejímu pánovi, jeho majetku či
jí samé nebezpečí, je nutno ji brát vážně. Sluga je věrným členem rodiny a je velmi trpělivá a tolerantní k dětem. Vůči cizím lidem je zdrženlivá, ale ne bojácná. Je velmi vnímavá vůči hněvu a ten jí nesvědčí. Udělala by cokoliv jen aby potěšila svého pána. Slugy velmi dobře chápou, ale jsou dosti tvrdohlavé. Potřebuje lásku a důvěru ve svého pána. Může být jako velké dítě, citlivé na každou bolístku a očekávající, že jí ji „pofoukáte". Ale ve své podstatě je velmi odolná a rychle se zotavuje. Nelíbí se jí ve špíně a čistí se jako kočka. Díky své vyrovnané povaze může být chována v bytě, kde se
spokojí třeba s pohodlnou židlí, ale musí mít zajištěn pravidelný pohyb. Sluga se vždycky poohlíží po nějaké kořisti, kterou by mohla ulovit a je tedy absolutně nutné (není-li od útlého věku cvičena, aby zůstávala blízko vás), aby měla k dispozici oplocenou plochu. Mít slugu v otevřené krajině na volno je vždy trochu riskantní! Slugy nerady zůstávají samy, protože potřebují kontakt. Nedoporučuje se nechávat je delší dobu samotné doma. Často jsem doporučovala budoucím majitelům, kteří by museli slugu nechávat každý den několik hodin samotnou doma, aby si pořídili dva psy (nemusí to být nutně dvě slugy). O moc víc práce už tím nepřibude a sluga bude šťastná. Nebude alespoň vyvádět věci, které by vás po příchodu domů nemile překvapily. Sluga rozhodně není plemeno pro každého.
AKC SLUGU OFICIÁLNĚ NEUZNÁVÁ. MÁTE V ÚMYSLU ZASADIT SE O JEJÍ REGISTRACI? JESTLIŽE NE, PROČ?
Ne, nebudeme bojovat za jeho uznání AKC. Počkáme a uvidíme... Existuje více než 200 plemen, která nejsou registrována AKC, většina z nich je uznána FCI. AKC každým rokem některá z nich přijme, protože jejich počet v USA stoupá. Sluga v této zemi není zatím příliš známá a my v žádném případě nezamýšlíme z ní udělat „módní" plemeno. A to se s AKC právě může stát. Četné přehlídky organizované touto obrovskou organizací dávají obdivovatelům příležitost vidět spoustu plemen. A to je výborné. Na druhé straně to ale může být také nebezpečné. Můžeme pozorovat, že chovatelská struktura se trochu mění... Toto se již stalo mnoha registrovaným plemenům a ne pouze vinou některých rozhodčích, kteří byli příliš ovlivněni způsobem, jakým byl pes vystavován a nedívali se na jeho stavbu a pohyb, ale také vinou nových chovatelů, hledajících ve výsledcích přehlídek jen uspokojení svého ega. Psi jsou v tomto světě pro některé lidi velkým byznysem a to je právě to, co nechceme, aby se slugám přihodilo! Existuje samozřejmě mnoho dobrých důvodů být v AKC, ale má to svá úskalí pro plemeno, které prostě nemůže chovat každý. Slugy budou pravděpodobně jednou v AKC registrovány, ale my s tím nebudeme spěchat. AKC založil nový registr zvaný AKC Foundation Stock Service (FSS) pro málo rozšířená plemena. Neznamená to jen, že tato plemena mohou být představována na akcích AKC, ale naskýtá se tu příležitost využívat zkušeností této organizace při registraci importovaných a v Americe chovaných vzácných plemen psů. AKC přijal plemeno sluga do tohoto speciálního registru a The National Parent Club: Americká Asociace Slug, Inc. už zaslala této službě jejich kompletní záznam. Jak již možná víte, v USA existují 2 sluga kluby. Pro majitele je nyní mnohem jednodušší zaregistrovat jejich psa alespoň v jednom z nich.
JESTLIŽE NENÍ SLUGA REGISTROVÁNA AKC, MŮŽE BÝT TOTO PLEMENO VYSTAVOVÁNO ZA HRANICEMI USA?
Ano, sluga může být registrována a vystavována na národních a mezinárodních výstavách za hranicemi USA. Důvodem je, že většina slug v USA je registrována v FCI. Puerto Rico, spolkový člen FCI, slugy uznává. A pokud máme certifikáty FCI, můžeme při prodeji slugy za hranice USA získat FCI Export Pedigree (exportní rodokmen FCI). Dělala jsem to tak se všemi svými slugami a některé z nich byly registrovány a vystavovány v různých zemích a bez problémů.
V ROCE 1989 JSTE ZALOŽILA ASLA A JIŽ 9 LET JSTE JEHO PRESIDENTKOU. VYSVĚTLETE NÁM, PROSÍM, ČINNOST ASLA.
Americká asociace slug (ASLA) je národní chovatelský klub, založený v roce 1989 členy prvního klubu (který byl založen v roce 1988, následující rok byl rozpuštěn a znovuzaložen v roce 1995). Cílem ASLA je sjednotit, pomoci a sponzorovat ty, kteří se zajímají o chov, výstavy, kurs a zachování genetické čistoty. ASLA vydává čtvrtletně zpravodaj a nabízí celosvětové členství. Jsme vděčni našim četným americkým a evropským členům, kteří nám pomáhají v činnosti klubu. Jsme hrdi na výsledky, kterých dosáhli na výstavách i v poli a jsme šťastni, že mezi naše členy patří vážení chovatelé a majitelé psů. ASLA zpřístupnila první kompletní plemennou knihu, vydanou v USA. Je to vůbec první svého druhu na světě, věnovaná pouze slugám. ASLA velmi úzce spolupracuje s chovatelskými kluby po celé Evropě a pracuje také na speciálním projektu, o kterém bych raději ještě nemluvila. Čeká nás spousta práce v podporování a ochraně tohoto plemene, především v USA.
článek k otištěni poskytla Jana Tomešková