Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sloughi 6. - 8.část

 

- 6 - ŽIVOT SE SLUGAMI
od Ann Kalajainen, 1994
Jestliže se rozhodnete přivést slugu do svého života, dáte si vzácný poklad. Toto báječné, ale relativně neznámé plemeno, má mnoho charakteristických vlastností, které jsem objevila teprve během let života s ním. Následující informace vychází z mé vlastní zkušenosti a doufám, že vám pomůže porozumět tomuto plemeni (ačkoliv, nikdy to nemůžete určitě vědět, dokud s nimi žijete).
Slugy jsou klidné, citlivé a loajální. Jsou elegantní a vzbuzují velkou pozornost. Jsou oddané své rodině, báječné v domě a výborné jako hlídači. Jsou velmi čistotné, bez "psího" zápachu. Jsou kamarádské k dětem. Viděla jsem je, jak jsou velmi tolerantní k dětskému zacházení a milují hýčkání a spaní s dětmi. Všechny tyto výtečné vlastnosti je však nečiní dokonalými psy pro každého. Slugy dávají přednost být se svým pánem za všech okolností a vždy najdou cestu, jak vám dát vědět, že jsou osamělé. Je to pes jednoho pána a je na něho velmi silně vázán. Obvykle setrvávají po vašem boku a sledují vás po domě. Necítí se pohodlně v přítomnosti cizích osob, ale tolerují je. Nejsou bázlivé, pouze rezervované (to také znamená, že vás neobtěžují svou přítomností).
Lze je snadno cvičit, pokud budete mít vždy na mysli jejich nezávislou povahu. To byste si měli často opakovat. Sluga je velmi inteligentní a učí se rychle od svého pána. Nedoporučuji brát slugu do tříd cvičení poslušnosti, ale jestliže je něco, co byste chtěl, aby udělala, buďte ubezpečen, že se sluga cítí bezpečně doma a se svým majitelem. Proto budete vždy nejlepším učitelem. Důležitou věcí je být konsistentní a mít stále na mysli, že slugy jsou velmi citlivé k projevenému hněvu a nereagují na něj dobře.
Cvičení je důležité. Sluga miluje běh, ale její oblíbená místa jsou v domě. Miluje pohodlí, musí mít svůj měkký pelíšek, nejlépe v ložnici. Obvykle skáčou na pohovku nebo postel, pokud jim to dovolíte, ale dají se vycvičit, aby to nedělaly. Protože jsou tak čistotné, dovolili jsme slugám používat naši postel tak často, jak se jim zachtělo. Je to velká chvíle mazlení. Je to zvláštní pocit, mít spící slugu s její hlavou na svém klíně nebo v nohách. Milují se zavěsit na svého pána a je velmi těžké jim v tom zabránit.
Důležité je, aby jejich misky na krmení byly zavěšeny (nad zemí), a pokud by to šlo, doporučujeme volnou stravu.
A jak hrabou! Zjistila jsem, že z toho vyrostou, pokud nezůstanou venku příliš dlouho a začnou se nudit nebo pokud něco neupoutá jejich pozornost na zemi. Je to část jejich přirozenosti a ta nemůže být korigována, ani by neměla být. Hrabání byla část jejich přežití v poušti.
Sluga může být velké dítě, citlivá k jakémukoliv malému zranění a očekává vaši starostlivost. Na druhé straně jsou ale slugy tvrdé a snadno se uzdraví.
Při jejich cvičení byste měl mít k dispozici velké ohrazené plochy a nikdy nepoužívat vodítek. Slugy loví zrakem a poběží za vším, co přivábí jejich pozornost, jestliže jsou volně ponechány. Neměly bychom jim však dovolit běžet mimo ohrazenou plochu. Ve chvíli, kdy si budete svým psem jist a bude dostatečně dospělý, usuďte sám, co se týče volných her a honů za návnadou, v čem naleznete větší potěšení.
Je to radost pozorovat nádherné slugy, jak běhají a hrají si. Navrhuji, abyste - pokud uvažujete o sluze ­uvažoval o páru. Vidět je běžet spolu je velmi vzrušující.
Slugy nemilují chladné počasí. Sice ho tolerují a těší je hrát si na sněhu, ale nesmí být ponechány venku po delší dobu, když jsou chladné dny.
Po zvážení výše uvedeného a pokud stále toužíte chovat slugu, máte před sebou mnoho let, na něž se můžete těšit.
 
 
 
- 7 - Chov v linii (linebreeding) [liniový chov], uvnitř skupiny (inbree­ding) [úzká příbuzenská plemenitba], křížení (outcrossing) [chov na nepříbuzných zvířatech stejného plemene]
od Ermine Moreau-Sipiere
V současnosti si již široká veřejnost uvědomuje význam genetické diverzity. Větší genetická rozmanitost se považuje za výhodnou u divoce žijících zvířat a rostlin, protože například snižuje jejich citlivost k environmentálním změnám (změnám životního prostředí). Genetická diverzita se považuje za výhodnou také u domestikovaných (domácích) zvířat a rostlin, protože by měla zajistit výchozí materiál (zdroj) pro zlepšení variety.
Žádná z variet domestikované rostliny nebo zvířete však nemá velkou genetickou diverzitu. Nové variety jsou proto vytvářeny "šitím na míru" jejich genetického vybavení, za vzniku druhů se specifickými, požadovanými charakteristikami. Tradiční nástroje k dosažení tohoto cíle jsou křížení (crossing) a/nebo šlechtění (breeding in) rostlin a zvířat.
Celkový genový fond (gene pool) (genetická diverzita) psů je velký. To je zřejmé již z pohledu na všechna tak rozdílná plemena. Avšak každé jednotlivé plemeno bylo vytvořeno selektivním chovem, který omezil genový fond toho daného plemen na ty genetické prvky, které produkují právě toto plemeno: nechceme geny pro dlouhé nohy u jezevčíka, stejně jako krátké nohy u greyhounda. Také samozřejmě nechceme geny produkující nebo dovolující nemoci u plemen psů. Chovné metody používané k tvorbě a udržení daného plemene psů jsou stejné jako metody již tradičně používané při chovu ostatních domácích zvířat. Následující vysvětlení by vám mělo umožnit lépe pochopit některé významnější metody používané pečlivými a úspěšnými chovateli.
Všichni úspěšní chovatelé používají systém chovu v linii (linebreeding) nebo uvnitř rodu (inbreeding). Výsledky mohou být u obou dobré i špatné. Korektní program je ten, ve kterém se chovatel snaží udržovat a zlepšovat kladné vlastnosti a charakteristiky svého plemene pro další generace.
LINEBREEDING je "chovní partneři jsou úzce příbuzní přes stejného předka, ale jsou málo nebo vůbec vzájemně příbuzní prostřednictvím druhého předka" (L.C.Brackett).
INBREEDING je daleko těsnější vztah mezi "chovným párem" (mating pair), než u linebreeding: syna k matce, otce k dceři, bratra k sestře, nevlastního bratra k nevlastní sestře apod.
Někteří chovatelé považují za inbreeding, jiní za linebreeding, když se nevlastní bratr či sestra kříží s jedním z rodičů. Někdy je velmi těžké najít dokonalou definici.
Účelem linebreeding i inbreeding je dosáhnout rychle zlepšení a zúžení rodokmenu na několik úzce spjatých rodových linií. "To rychle očistí rodokmen a umožní chovateli kontrolovat, alespoň do jisté míry, všechny charakteristiky" (L.C.Brackett). Vede ke snížení variability.
Je snazší předpovědět výsledky chovu pomocí linebreeding než odhadovat výsledky, které nemají genetický důvod. Jestliže výběr předků byl dobrý, nemusíte se téměř obávat nějakých překvapení.
Rozvážné linebreeding u všech plemen se projevilo ve významném a skutečném zlepšení. Nejrychlejší a nejjistější cesta získání vynikajících psů je cesta pečlivého linebreeding, zvláště u plemene bez genetické choroby, jako jsou slugy.
Přesto však existuje velké nebezpečí u tohoto systému chovu. Pokud vezmete v úvahu jen rodokmeny, bez odpovídající fyzické kompenzace, dostanete psy s významnými nedostatky. Rodokmen je garantem čistoty krve, ale ­naneštěstí - mnoho začátečníků se spoléhá pouze na rodokmeny, zvláště když zahrnují vítěze. Zapomínají však na možné nedostatky a kvalitu psů, které chtějí spojit. Pokrevenství však koncentruje jak kladné vlastnosti, tak i nedostatky. Naneštěstí mnoho chovatelů dnes studuje rodokmeny velmi pečlivě, studuje rodiny psů, které chtějí spojit (pozitivní vlastnosti, nedostatky, temperament, výsledky na přehlídkách, závodech atd.) před linebreeding, ke stanovení chovného programu, kterým musí být vytvořit jedince co nejbližšího chovnému standardu.
Nedostatek, který nebyl patrný dříve, vystoupí na povrch v první nebo druhé generaci, zatímco v případě nepokrevných párů se tato chyba objeví později, což má za následek delší čas potřebný k jejímu odstranění. Inbreeding je linebreeding s omezením. Výhody a nevýhody linebreeding jsou zde koncentrovány v maximální míře. Tento systém chovu má například maximálně zachovat všechny kladné vlastnosti samce (jestliže je samec připuštěn ke své dceři). To je další důvod pro velmi pečlivé studium předků samce (v tomto příkladu), jejich předností a nedostatků. Chyby se nesmí projevit na dceři nebo v jejím rodokmenu, protože krev samce se bude intenzifikovat v jejích štěňatech a přenášet tak nedostatky jak otce, tak i dcery. Je naprosto nezbytné, aby byl vybrán samec, jehož pozitivní vlastnosti absolutně převažují v porovnání s nedostatkem, který má být eliminován.
Ne pouze kompatibilita, ale také povaha obou psů, kteří mají být spojeni pomocí linebreeding nebo inbreeding musí být vzata do úvahu velmi vážně s cílem zajistit a zachovat pouze pozitivní vlastnosti...
Pokud jsou použita dokonalá zvířata, inbreeding je nejúčinnější cestou jak přenést jejich kladné vlastnosti a ovlivnit budoucnost chovného programu.
Inbreeding není ani tak záležitost vytváření dokonalosti, jako spíše jejího zachování a plného využití, když se objeví (L.C.Brackett).
Linebreeding a inbreeding by se měly provádět jen u dokonalých jedinců. Pes získaný touto cestou je daleko silnější rozmnožovatel než pes získaný kříženým chovem (outcross breeding).
Inbreeding může být pohroma, pokud je aplikován chovatelem začínajícím se špatným chovným materiálem, neznajícím dokonale svůj chov nebo neznajícím, co je velmi dobrý jedinec. V tomto případě by ostatně neměl být chovatelem...
"Je obecně známo, že jakákoliv charakteristika může být zesílena nebo potlačena pomocí inbreeding." Tvrdá selekce je klíčem k úspěšnému linebreeding nebo inbreeding. Nikdy nezapomeňte, že fyzická kompenzace je pravidlem. Jestliže chovatel produkuje samice se štěňaty velmi rozmanitého typu, musí uvažovat o linebreeding. Bude mít možnost poznat, co jsou základní povahové rysy (dominantní i ustupující) v jeho psech. Je to riskantní, samozřejmě, ale je to jediná cesta, jak pokročit a pokusit se o produkci stejných štěňat.
Linebreeding a inbreeding nejsou cestou k získání nových věcí, ale je to způsob upevnění nejlepších rysů. Outccrossing - křížení - není pokrevní spojení. Po generacích linebreeding a inbreeding je čas na křížení. To představuje také nebezpečí pro chovatele bez zkušeností.
L.C.Brackett píše: "po křížení by se měl chovatel vrátit k původnímu chovu. To je jediná bezpečná cesta poté, když bylo cíle křížení dosaženo". Vysvětluje: "chov je varieta uvnitř variety zvířat", získaných úspěšným linebreeding a inbreeding dlouhým a seriózním chovným programem.
je téměř nemožné vysvětlit, kdy tento čas pro křížení nastane. Domníváme se, že po tolika generacích linebreeding, je riskantní produkovat menší štěňata a občas také štěňata s nežádoucím temperamentem (příliš bázlivá nebo příliš silná...). Avšak ne všichni chovatelé s tím souhlasí, avšak jen málo z nich má s tímto problémem zkušenosti.
Když chovatel kříží, může ztratit typ, který vypracovával po dlouhou dobu. Potřebuje zavést novou krev, jestliže použitý pes může přispět k jeho programu nebo jestliže provedl linebreeding nebo inbreeding několikrát. Chovatel musí znát dokonale předky tohoto psa a co mu mohou přinést. Fenotyp je to, co vidíme a genotyp jsou geny, které pes nosí a budou reprodukovány. Podle našeho názoru všechny uvedené metody přinášejí stejné nebezpečí, pokud jsou použity nezkušeným chovatelem.
To je důvodem, proč se musí chovatel vrátit k dřívější linii chovu po křížení, aby potvrdil !dobro", které křížení přineslo. Je ovšem na čase použít novou krev křížením, jestliže chovatel neprodukuje to, co očekával a když má přístup k vynikajícímu psu nebo velmi vzácnému a osvědčenému rodokmenu, který dosud není v jeho chovném programu. Tento systém přináší potřebné kladné vlastnosti nebo opravuje chyby, které nebyl dosud schopen odstranit. Někteří lidé říkají, že křížení přináší vitalitu, avšak linebreeding, pokud je pečlivě plánován, má stejný výsledek. Nová krev může také přinést nežádoucí povahové rysy. Chovatel musí podržet kladné vlastnosti, které získal novou krví tím, že se vrátí k linebreeding s potomkem a udělat to samé pro eliminaci špatných vlastnostních rysů, které jsou výsledkem křížení.
Veřejnost se domnívá, že inbreeding produkuje špatnou povahu, ztrátu vitality a plodnosti a zapomínají, že tento problém se nachází u všech systémů chovu... Ovšem, pokrevnost je plná nebezpečí, ale je významným prostředkem v rukou pečlivého chovatele, který zná přednosti i nedostatky svých psů a jejich předků. Musí být schopen rozpoznat, co je dostatečná shoda a temperament a potřebuje být poučen i v oblasti genetiky.
Noví chovatelé by se neměli ostýchat požádat o radu dlouholeté a úspěšné chovatele.
  
 
- 8 - VAŠE ŠTĚNĚ VÁS BRZO OPUSTÍ
od Ermine Moreau-Sipiere
Chovatel si musí uvědomit, že velmi častý výcvik ovlivňuje temperament. To chovateli pomůže vychovat a prodat štěňata s "dobrým" temperamentem. Jak prostředí, tak genetika silně spolupůsobí. Rodiče s vynikajícím temperamentem mohou mít štěňata, která se mohou stát problémem, pokud nejsou socializována a/nebo se s nimi správně nezachází. I opak je pravdou: štěňata "problematických rodičů" se mohou stát báječnými společníky. Chovatel musí vystavit mrňata mnoha rozdílným situacím: štěňata by se měla setkat s různými lidmi mimo okruh rodiny: s dospělými, dětmi (sluga je obdivuhodná v chování k malým dětem), staršími jednotlivci. Měla by být pomalu seznamována s ostatními zvířaty jako kočkami, ptáky, a je-li možné, také psy jiných plemen, podobně i s auty, koly a různým hlukem (televize, hudba, atd...). Měla by si zvyknout na schody a rozdílné textury podlahovin. A, co je nejdůležitější, potřebují, aby o ně bylo pečováno na všech místech (hlava, tlama, krk, břicho, nohy) a byla brána do náručí.
 
 
Když štěně opouští dům chovatele, nový majitel by měl obdržet informaci o jeho krmení, výcviku, socializaci, chování v košíku, očkování, odčervení... a hračce, se kterou si štěně rádi hraje... Zvlášť důležité je také novému majiteli popsat jeho chování (klidné, trpělivé, vděčné, milující...).
Jak smutné a odvážné je štěňátko, jen několik měsíců staré, když opouští svou matku, bratry a sestry a svůj první domov, aby šlo do neznámého místa, dáno do košíku a cestovalo v hlučném voze nebo ještě hůře v hlučném letadle plném cizích tváří. Z toho všeho je plné obav, možná je mu zima, má hlad, chvěje se, ale přesto všechno důvěřuje. Možná jeho matka bude s ním, bude ho očichávat, uklidňovat a mazlit se s ním. Ale to není jeho matka, to je někdo jiný, kdo ho hladí a laskavě k němu hovoří. Ocásek se vrtí a únava stoupá a s ní přichází pocit uklidnění. Štěně začíná prozkoumávat svůj nový domov a jeho pachy. Uplyne jen několik dní a štěně si nový domov zalíbí a najde v něm sladký příbytek. Stane se jeho majitelem i vaším.
Prvé hodiny a dny jsou těžké pro každého. Nová postel, nové zvuky, nové pachy, nová matka, která nemůže spát, protože se bojí o miminko. Je mu teplo? Bojí se? Proč kňučí? Matka je frustrována, jde a vezme si štěně k sobě do postele. Stačí jen jedna noc, aby si štěně uvědomilo, že se cítí jako u své skutečné matky a sourozenců, protože je milováno. Na druhý den je všechno v pořádku. Na druhý den vás bude všude sledovat a projevovat vám svou lásku navždy. Nikdy nezapomeňte, že od té chvíle je součástí vaší rodiny.
Chovatelé jsou první lidskou zkušeností štěněte a měli by proto učinit vše, aby štěně pečlivě připravili tak, aby štěně i jeho nový majitel se těšili ze svého vztahu po celý život.
 
Tento materiál o slugách poskytla k uveřejněni Lucie Srpová; překlad Jiří Hetflejš